Poezie na červen

Momentální zmatení

Vylétl z kolejí vagón tvých myšlenek,
a svět ti roztříštil v jediném okamžiku.
Pomíchal jistoty se stíny domněnek,
nesmysl ve smyslu mentálních prostocviků.

Čí vzpomínky to jsou, co za nocí tě budí?
Vrásky co nejsou z lásky kreslí na čele.
Na skráních kapky potu co nepříjemně studí,
a obraz světa v troskách ostrých jak čepele.

Náhodná slova říkáš beze smyslu,
zmatená, ztracená, zbloudilá, bezradná.
Uprostřed ničeho podobná náhodnému číslu,
tři hody kostkou z nichž větu poskládáš.

Ve válce ničivé s poslední nadějí
umlkly múzy, poutnice bez adresy,
utichly písně, jež plavce svádějí
a přece tvá loď pluje přímo na útesy.