Poezie na duben

Luna

Luna je lhář, jak praví latiníci.
Luna je tichá družka stříbrolící,
jež věrně Zemi vesmírem provází.

Luna je věčná sestra básníků,
svědkyně nočních zpěvů slavíků,
stříbrná mince ve vodě pod hrází.

Luna, ta bledá noci důvěrnice,
je všech těch tichých bláznů souputnice,
co o ní k ránu tklivé písně spřádají.

Luna je Slunce chladným odrazem,
co svitem svým konejší temnou zem,
když nočním nebem pluje nad kraji.

Luna je jiné jméno pro Měsíc,
pouhých pár písmen jen, nic víc,
přesto v nich skryté kouzlo dřímá.

Kde Měsíc je pouhá oběžnice,
tam Luna skýtá mnohem, mnohem více,
Luna je zkrátka jiná.