Bazilišek

Kdo už četl knihu Stíny nad Prahou, ví že Alex je zkušený lovec monster a vůbec všelijakých potvor. A protože si své zkušenosti moudře poznamenává, můžete se postupně seznámit s nějakými záznamy z jeho loveckého deníčku i vy. První, s kým vás seznámíme je “roztomilá” potvora známá jako bazilišek.

Bazilišek je napůl kohout, napůl ještěr. Je to malá, ale rychlá potvora. Důležité je nedívat se mu do očí, protože má uhrančivý pohled. V lepším případě se člověku udělá zle, v horším chytne infarkt. Kůži má bazilišek hrubou a silnou, nůž skrz ní neprojde. Jediné slabé místo má na krku pod voletem.

Ocas a pařáty zatraceně silné a navíc jedovaté. Jed vyvolá alergickou reakci od svědivé vyrážky po pořádný otok. Síla záleží hlavně na stáří baziliška.

Zobák má ostrý, naštěstí ne jedovatý. Zato dospělec vydechuje žhavý dech a občas i plamen, takže může člověka slušně ožahnout.

Není známo, jak poznat pohlaví, ale občas snese kožnatá vejce podobná hadím a vysedí si mladé. Mladí bazišči jsou relativně neškodní, protože si ještě nestihli vypěstovat uhrančivý pohled ani silný jed a i kůže je výrazně slabší. Zato jsou ještě rychlejší než rodič a škrábou jak smečka koťat.

Na lov baziliška je nejlíp vyrazit s nožem, nalákat ho do pasti. Vzhledem k tomu, že je aktivní v noci a líbí se mu jasné světlo, nejlépe barevné, dá se nalákat na nějakou baterku, pak na něj zezadu hodit pytel, přidržet a podříznout. Střelnou zbraň nedoporučuji. Projektil by sice mohl prorazit i jinak pevnou kůži, ale při velikosti a rychlosti baziliška se opravdu špatně trefuje. Obvzlášť potmě. Mladým jde prostě zakroutit krkem, nemjí odolnost dospělce.

Tvrdí se také, že ho zabije kousnutí lasičky. Pokud máte lasičku a nervy ji poštvat na vražednou potvoru z mýtů, můžete to zkusit.

Ochrana: bazilišek nesnáší pach routy a levandule, ale zase potom se před člověkem schová. Přesto je dobré je mít s sebou v nějakém neprodyšném sáčku. Kdyby se situace zvrhla, můžete ho roztrhnout a tak baziliška zahnat.