Poezie na květen

Letní bouře

Doteky kapek na skráních,
to něžné deště políbení,
chladí tvé tváře rozpálené,
však v žilách ti krev horká pění.

Křídla bys chtěla rozepnout,
nad mraky vzlétnout k nebi výš
a s ptáky letět do dálek,
o kterých zatím marně sníš.

Voda ti zpívá o volnosti,
o letu mraků, běhu řek,
hukotu moře, který nese
na těžkost duše sladký lék.

Jsi tichá voda, každý to ví,
že domluva je s tebou snadná.
Poslušně roky v březích pluješ,
však tichá voda bývá zrádná.

Doteky kapek na skráních,
to něžné deště políbení,
a v duši bouře trhá břeh,
bez mostů návrat zpátky není.