Poezie na listopad

Až

Až děti večer půjdou spát,
až slunce ráno bude hřát,
až nebudu mít práci žádnou,
až i poslední mrazy padnou,
až bude prase nosit cop
a stromy hopsat hop, hop, hop.

Až v létě budou Vánoce,
až smrk ponese ovoce,
případně na svatého Dyndy,
a nebo pozděj’, hlavně jindy.

Jsem mistrem světa ve váhání,
co vždy si nechá ujet vlak.
Život se změnil v přežívání
a ani nevím kdy a jak.

Až jednou umřu, můžete mi,
na hrob dát nápis pozlacený:
“Z náhrobku datum smrti víte,
však roky před ním? Neodžité!”
To proto, že věčné váhání
člověku v žití zabrání.